Aquarium.

Jak na dně moře vládne v duši

záhadné přítmí zelené,

jež nikdy bouře nerozruší,

kde všechny tvary se jen tuší

a všechny barvy stlumené.

Chvílemi cosi s výše slítne,

zda byl to zvuk či pouhý stín?

Jak zlatá rybka tucha kmitne

směsicí chaluh, šerem svitne

a sjede kamsi do hlubin.

Hloub tato nezná slunce svitů,

zde věčné přítmí, věčná tiš,

co tady tajně žije v skrytu,

jest neurčitých tuch a citů,

myšlenek nedosněných říš.

Zde rozvíjí se čárná snění

jak vábné řasy rozkvětlé,

jež pod vodou své barvy mění

a v beztvárnou se hmotu změní,

kdyby se octly na světle.