Arabská melodie.

Pod sloupem zlatým otrok tmavý

již usíná, jenž rebab hrál,

hrál rebab dumný otrok tmavý,

jenž v harému svůj život tráví,

by ku nevrosám černé kávy

své smutné písně tiše hrál.

Noc gobelinem v černé slávě

jde přitlumeným zhalit svět,

svět zahalit jde v černé slávě

za muezzinů zpěvu, lávě

spíš podobná než chladu... V trávě

se leskne rosa, spát chce svět.

V dál Hâtem naslouchá lvů řevu,

na divanu svém tiše sní,

sní tiše dál, lvů hrozných řevu

se posmívá, nechť lkají v hněvu

za padlé druhy, pro svou děvu

jež pobíjel... Jen o ní sní.

Tak sladce z hloubi fontán zpívá

a dusné květy voní v noc,

v noc voní květy, fontán zpívá,

s jejího těla závoj splývá,

jak pouští kdy se měsíc dívá

na onyxovou, spící noc.

Již ustaň v tanci, almé žhavá,

radš ovíjej mu plnou dum,

dum plnou skráň, ó almé žhavá,

tvůj hebký vějíř vánek mává,

tvá krása chladí nahá, smavá,

jej polibky vzbuď z chmury dum!