Archa Noë.

Jídlo lidí, ne však pití

Ráje zbavilo;

A co Adamovu chybu

Ponapravilo,

Nech je vděčně velebíno!

Proto, bratří, píme víno!

Jak zas poznovu svět celý

Hříchu podléhal,

A pak u potopě valné

Každý za své bral:

Jenom Noë při tom scházel,

Proto že byl rývy sázel.

On si se ženou a s dětmi

Zalez’ do sudu,

Ten ho nosil nad vodami

Na vzdor osudu;

Neboť chrání ode zlého

Víno milovníka svého.

Když pak vody usedaly,

Sud si také sed’;

Noë s čeledí se opět

Na pahorku shled’,

A jak mokra nenacházel,

Hned zas nové rývy sázel.

Protož kdyby na vínečko

Broukal kdosi bloud,

Tomu také u povodni

Bude zahynout;

Ale od nás, bratří, víno

Budiž pito, velebíno!