ARCHO ÚMLUVY!

Když bloudil národ vyvolený

po poušti, štván jsa ze všech stran

skvost nosil sebou drahocený:

tož Archu smlouvy, Boží stan.

Bůh nad ní trůnil v mráčku kouře.

Tu národ nosil do boje,

by nepřátelské zahnal bouře

a dobyl palmy pokoje.

A když už ve své vlasti býval,

nes archu ve svatyni svou,

král David s harfou před ní zpíval

a zbožně tančil před archou.

Ó Maria! Tys archa naše!

My Tebe nesem v boje vír

a Ty nám neseš Mesiáše

a šťastný vyprosíš nám mír!

Mír našim duším daruj předem!

Zbav duše naše hříchů ran,

by oplývaly ctnosti medem,

by každá byla svatostan!

Ó Maria, Ty archo svazku,

jejž máme s Bohem, Otcem svým,

ó zachovej nám Boží lásku,

oblaž nás jeho královstvím!

Matičko, já jsem laštovička,

jež nosí lidstvu jara zvěst,

a nesu růži pro tvá líčka

Nech tady hlásá tvoji čest.

Měj smilování s dítkem svojím,

žehnej mi otce, drahou máť,

Jak před oltářem Tvým zde stojím,

tak nech mne jednou v nebi stát!