ARCIBISKUP REOLUS A BISKUP EGILBERT.*)

Já Reol, arcibiskup z Remeše,

ti, pane, píši k ducha útěše:

Z bran města vyjdi. Svědkem Kristus pán,

že při životě máš být zachován. –

– Ó Reole, já vyšel bych, však vím,

že není možno věřit slovům tvým.

Však přijď sem s Egilbertem biskupem

a skřínku se svatými kostmi vem.

A na ni složte strašnou přísahu,

že nechystá mi pán váš nástrahu. –

I přišli. Před tvářemi lidí všech

mu přísahali slavně při kostech.

Šel potom hrabě s nimi z města ven,

však v táboře byl divně překvapen:

Se širočinou čekal na něj kat

a na špalek jej nutil hlavu dát.

I ptá se hrabě, jaký to tu žert,

a smál se Reol, smál se Egilbert:

– Na skřínku přísahy ty padaly,

však svaté kosti dřív jsme vybrali! –