Ariel šeptá.

Než naděješ se, schýlen k tvému uchu

on s křídlem duhotkaným cos ti šepce,

sny stkává mladé ženě o kolébce,

jej slyšíš v krajek šelestu i ruchu.

On, nejsubtilnější všech vzdušných duchů,

kout hostinný si najde v staré lebce

i v zlatem vyšívané dívčí trepce,

by každou uhád’ i tlumočil tuchu.

On z šampaňského číše perly hází

a často skřípne v básníkovu péru,

když delikátní přihrocuje frasi.

Kol ouška děv komáří lehkou notou

v let zabzučí, by v krajek skryl se šeru

a ňadry spil se, nejsladší to hmotou.