ARIEL.

Naslouchám... Vítr zpívá, jak by zněl

to výkřik plesu kolem oken mých,

a mně se zdá, jak poslouchám ten smích,

že vlá to kol a pěje Ariel:

Já v rozštěpené sosně věky, žel,

jsem spoután byl, pro cizí trpěl hřích,

leč osvobozen, létám v oblacích,

duch volný, hřímám v kruhu volných těl.

Ó, slyš můj jásot, slyš můj výkřik plesný,

můj zpěv, jejž zpívám truchlivé vám ve sny,

v šeř měst, v klid vsí, nad stěžni vašich lodí.

Já všude vlám a volám cestou všude:

Tak jedenkrát duch lidstva jásat bude,

můj rodný bratr, až se osvobodí!