ARISTIDES.

Atheny zřím dnes s Akropolí vzadu.

Pallady přílba, kopí v jase plane,

na mysli Aristida zjev mi tane,

jenž s hlavou skloněnou jde tiše v radu.

Milosti daří bozi jeho díla.

V Attiky prsť strom vsadil, div jenž tají,

na větvích zlaté plody dozrávají,

občanů blaho, bohatství a síla.

Pod stromem celý národ vidím státi.

Poslední pěvec s věnem duše tklivé,

pastevec z Kithaironských hor, jež snivé.

Chce lyru svoji v píseň rozehráti,

bez tirad rhetorů hold touží vzdáti

životu velké práce spravedlivé.