ARMÉNSKÁ LEGENDA

Nad svatým svahem hory Araratu,

jsa sourozenec modra, v slunce zlatu

pták orel plul. Jak mával perutěmi,

brk jeden, vyrván, kroužil, kroužil k zemi,

až k nohám poustevníku pad z Choréne.

Ten, zvednuv pero, výškou posvěcené,

a v blánu ne, leč k nebi upřev zraky,

nového písma jal se črtat znaky.

My, k svahům Araratu vyneseni

a k výškám zírajíce bez modlení,

my, potopu kdo světa přežili jsme,

též po čistém a prostém prahnem písmě,

neb staré vyhaslo, či svedlo, zrádné.

Kdy, komu k nohám zlaté pero spadne?

Kdo napíše, let orla v zbožném hledu,

pro nová srdce novou abecedu?