ARNE NOVÁK.

A já nevím, co mi pořád

při tvých věcech překáží...

že když čtu je, vždy jak byl bych

na číhané, na stráži. –

Pořád jak bych slyšel mlýnek,

v němž jen půl je života,

Teď jde správně... ale nyní

na prázdno jen hrkotá! –

Vždyť to mlynář jistě slyší –

proč neskočí na nohy?

– Vykládá teď mlečům ve dne

mapu hvězdné oblohy...