ARNOLD BOECKLIN. (I.)

Zřím tvé ženy, zřím tvé vlny, zřím tvé cypřiše,

centaury tvé, satyry tvé, reky kosmaté,

řecké háje, řecké chrámy, čnící v azur do výše

zřím.

Zřím tvé nymfy, zřím tvé fauny drzé, chlupaté,

zřím tvé masky rozšklebené, zřím tvé fetiše,

idylly tvé těžkopádné, vzdušné, cudné, nahaté.

To vše jásá: Život! Život! a já s úctou derviše

zrnka růžence své dumy pouštím v duši dojaté,

kdo ruch žití, jak ty’s chyt jej, zachytí a popíše?

Zřím. –