ARNOLD BOECKLIN. (II.)

By Jaroslav Vrchlický

Vstal velký Pan, zřel hmotu v spánku líném,

zřel, Žití koberec jak pestře stkán,

vztáh’ ruku svou i štětec obřím kynem,

vstal velký Pan!

Stín protkal září a zář protkal stínem,

v směs potvor, zvyklých tmám jen ze všech stran,

vlil jásot života v jich bytí nehostinném.

V dno propastí udeřil bleskným klínem,

prs moře v červánků krev byl jím zdrán,

a člověk viděl, věnčený jak blínem

vře v růžích pohár života, jím dán –

Vstal velký Pan!