Arnold Winkelried.

Na Švýcary poroba se strojí. –

Rytířstva květ jako hradba stojí

proti nim; štít podle štítu těsně,

lesem kopí ohraženi děsně.

Švýcaři zas v houfcích různo klečí,

Boha vzývajíce v nebezpečí,

pak jak příval útokem se hnali.

Odraženi v krvi popadali.

Couvli druzí, postrach do nich vniknul.

Švýcar jeden, jménem Winkelried, však vzkřiknul:

„Ženu s dětmi dávám v péči vaši. –

Za mnou v průlom, bojující braši!“

Řka to, kopí rukama se chopil,

co jich objal, v hrudi své je stopil.

V průlom šiku Švýcaři se hnali,

těžkých mlatů rány dopadaly

na rytířův kutá prsa zbrojná,

a žeň smrti byla hrozná, hojná.

Panstvo prchající v krvi kleslo.

Nad bojištěm vítězství se vzneslo. –

Švýcar zas byl volným vlasti synem,

tvojím, Winkelriede, věčným činem!