Arnoštovi P ...

Buď s Bohem!... S Bohem! Marně v zápětí

Volám tobě! Marně zrak vodím touživý

Za tebou, by v posledním zaplanutí

Zastihl stínu a spěchavého kroku tvého!

Tehdy víc ústa sladkých slov

Nemohla pronésti; neb žahavá přemoc litosti

Sevřela zdroj zvukův milozdílných,

Jež v přivítání se proudily radostí mou!

Když krátký okamžik po dlouhých létech,

(Kde chlapci mně ještě rájem svět neznámý)

Nám dopřál, pospolu dlíť a cit vystřídať:

Tu k tvému srdci mé přilnulo úžeji!

Tak dražší odcházíš, než čekaný přijel’s.

Dražší mně, že poznal jsem v tobě

Mrazem neštěstí zmařený výkvět,

Jenž k soustrázni duši mou rozňal.

Dražší odcházíš, neb i tvůj ráj

Uchvátil v bouři chmúrné Sever litý,

Osud tebe vyhnal též v svět necitný,

Jenž vzájmu poupě slabé zrývá lhostejností.

I tvé mladosti zmizli zlatí snové,

Jak svitná duha prchá v noci stín;

Naděj v budoucno rozplynula se

Jak chvějná zář zapadající hvězdy.

Juž nehněvej se, když mi nemužně snad

Palná slza kluzko těká po líci:

Štěstí usvadlého ona oplakává

Upomínky naposled svým tokem.

Tak rozkoši vší živě odumřelí

Nic neztratíce víc, v nic, co by útěšno,

Nedoufajíce víc, odhodlaně dále

Kráčejme smrti v ústrety!