Aryst.

Kyž mně dobrotivé nebe

Jenom tolik dopřeje!

By mohly okolo tebe

Věčně být mé šlepěje!

Nikdy po jiných rozkošech

Bych víceji nedychtil,

Do ostatních radostí všech

Bych se více neplichtil.

Přísahu bych na to složil,

Před nebem na zem klekl:

Žebych všecko vynaložil,

Lásce, vínu odřekl. –

Čemuž srdce veselého,

Ještě mladého muže,

Zvlášť tomu již navyklého,

Zřídka odřeknout může.