Astarte Syriaca.

Ten hustý vlas, před kterým Niagara

je malá ve svých kataraktech, těžký

na mohutnou šíj padá, oko kněžky

a démona tak divým žárem hárá.

V rtech oživuje lidstva pověst stará

o harpyjích, jichž náruč v lásce kruší,

a nestane, až vypit musí duši

se všemi plody léta, květy jara.

Jen krví milenců svých jesti živa,

tou syta snem se v nekonečnost dívá,

jak plaché děcko, lesní žena divá

chce rtem i okem říci taj své krásy,

však nemůž, němá hledí v příští časy,

tak tíží skráň jí husté její vlasy.