ASTARTINA MŠE.

„Vypuzená smečkou vřeštících troupů,

blázny prokletá a proskribovaná,

ožila jsi ve stínu góthických sloupů,

nevěstka – panna!

Antické tvé chrámy zapadly v rumy.

Duše svatých neřestí plá však dále

a skřek mnichů závistných neutlumí

hymny k Tvé chvále!

Astaroth! Ó, Královno, Živote, Paní!

Vítězná zříš z Madony piedestalu,

plíseň ctnosti prchá před tvojí skrání,

Koruno králů!“

„Kněžno s luny pletí bílou,

Tabernakle viny,

smyslnosti žhavou silou

naplň naše klíny!“

„Duše světů! Sestoupiž v naše těla,

zaklínám Tě, oplzlá, tmavá, vilná,

panen krví tigřice zkrvavělá,

v potencích silná!

Mezi námi dlíš! A vládnoucím peklem

rozléváš se celá do krve naší,

hříchů odeur vrcholí v hymnu vzteklém,

bují a raší!

Sláva Tobě! Monstranci vznáším Tvoji!

Jako chlípných ňader bradavky svítí

granáty v ní. Nad námi stín Tvůj stojí,

Principe žití!“

„Vítej nám v rytmu Svých ód!

Opilí rozkoší bez hrází,

v Peklo se řítíme s extasí,

Astaroth, Astaroth, Astaroth!“