Astry.

Na hrobech zapadlých svatého pole,

kde stojí bez listů topoly holé,

okolo trávníkem zarostlých cest

vidím jen astry teď v podzimu kvést.

Jest cosi vážného v té vaší kráse,

jež jste nám vykvetly v tak pozdním čase, – –

tak i já teprve za mužných let,

co v duši pučelo, počal jsem pět.

Ale ta myšlénka srdce mi kruší,

aby ty písně, jež kvetou mi v duši,

náhle mi nespálil – tak jako vás –

všedního života podzimní mráz.