Astry.

Proč máte astry ve vlasech

a podzimu svit ve svém oku,

když ještě na rtech spí vám vzdech

a hřmí to duše ve hluboku?!

Já ještě píseň nedopěl,

tu ohnivou a touhy plnou,

a vám už v oku chví se žel

a bouří prsů božskou vlnou.

Proč máte astry v prstech svých

a smutné slovo na svých retech,

když ještě krajem zvoní smích,

zem vášnivá plá v žhavých květech?

Já ještě ani neřek’ vám,

ó, paní mojí duše vroucí,

co lásky ve svém srdci mám

a velké touhy nehynoucí.

Proč máte astry pro mne jen,

ty květy smrti vrchovaté,

a proč mi, v oku smutný sen,

jen svadlou astru podáváte?!