ASTRY.

Kvetou astry na záhonu,

vítr jejich květy cuchá.

Dnové jdou a léto v sklonu,

ptáky táhne k jihu tucha,

slétají se v pestrém shonu.

Skryj své touhy pod záslonu,

v knize lásky – růže suchá,

jen když v srdce puklém zvonu

kvetou astry.

Ještě jednou tisíc tónů

dotýká se tvého ucha,

ale duše sirá, hluchá,

nezná starou píseň onu,

jí teď v hvězdách skrz mlh clonu

kvetou astry.