asturští horníci

všecko svaté strašně zrezavělo.

o meč chleba vojska bojují.

mečem chleba podmaňují tělo,

mečem chleba osvobozují.

světské touhy světská protivenství

obnažila pravou svoji tvář.

je-li vám však třeba podobenství,

hle, tu v nejtemnější zemi zář,

duch, jenž prahne po spravedlnosti,

v hrdinech svých táhne nad děly,

z asturského pekla vyslal ctnosti,

z černých šachet černé anděly.

marnou mstou a dřinou nezdoláni,

vstali s korouhvemi vzkříšení;

olejem ne, uhlím pomazáni

k plápolajícímu znamení.

v palbu žoldáků jdou, v hromy letců,

z hrůzy černé v hrůzu ohnivou...

který bůh měl pro čest tolik světců,

kolik člověk pro svobodu svou?