ASYL (V)

Jestliže trpěl jsi, jestliže’s cestou kles,

na slabost svou jsa chor a chor svou na sílu,

jestliže těžko jít a nedojdeš už dnes,

zahal se v myšlenku. Je dům to asylu!

Ne, že bys zapomněl na silnic bílý prach,

ne že bys uzavřel v kraj širý okénka.

Hleď, poznej, pamatuj. Než odhoď starý strach.

Dům klidný asylu ti dává myšlenka.

Je velká láska v ní, jež po druhé svět tvoří,

je obzor bezmezný, van stepí, hukot moří.

V ní mluví s budoucími minulí.

Jen tak se zachráníš, když nad sebe se vzneseš.

Svým budeš, jestliže se o své nezatřeseš.

A co je na tom, že jsme zhynuli?