Asyl v lesích. (V.)

Horko a ticho. Vůně opojivá

jak vína proud vám na hlavu se slívá

a dechem těžkým vaše prsa dusí.

Snad chůze trochu osvěžit vás musí –

nuž vstaňte z trávy! – Azur vedrem bílý

nad vámi zářně větvic průlinami

plá u výši a svítí nad skalami,

jež u sluje se v řetěz nakupily.

Tam na osyce v hluché vedra tiši

list každý juž se dávno přestal houpat.

Je právě čas, kdy ze svých tajných skrýší

se ve sluj chodí lesní víly koupat –

leč nikdo ještě neušel jich trestu,

kdo směle kdy zde zastoupil jim cestu...

Tam nechoďte mi! Zvláště, mladí-li jste –

pak zabily by kouzlem svým vás jistě!