Ať!

Ať bouří bol a hřmí to kol, jen srdce když je svěží,

ať pyramida na vrchol se nad vše hnusu věží,

jen pod ní živé nechť krvácí,

po shonu dne a po práci

ať tvoje srdce leží!

Jen srdci nedej zkamenět, jen z něho zdroj když běží,

byť krev to byla, tryská v svět, jsi živ! Ať bez otěží

hřmí závist, zášť a zloba zlých,

sta ran do srdce! Ono z nich

se vzpne jak orel svěží!

V tom věčná tvoje mladost jest, jež zpívá v zvonů spěži,

dál v nový cval, až k záři hvězd a za ně dál, byť stěží!

Však chtěl jsi přec, a živé je

to srdce plné naděje,

ať stáří v skráně sněží,

to živé v sněhu leží – – –