Ať...

Já zbaven byl už v žití všeho,

můj účet se vším uzavřen,

já nečekal už praničeho,

než čtvera chladných rakve stěn,

bez zápalu, bez vzletu, síly,

bez citu, přání, nadějí,

já klidně kteroukoli chvíli

byl bych šel z žití galejí.

Teď chci však žít! Mám život nový,

mám zápal, doufám, mám i sil,

chci býti roven vojínovi,

jenž v boj jde, aby zvítězil!

V mé hrudi nová láska vzplála,

ji cit a vzlet zas projímá –

to vše mi rusovláska dala,

jež bájně šedé oči má!

A dala mi i lásku k žití,

i víru v sebe, v ni a v svět,

i naději, jež se mi třpytí

jak hvězda po dnech trapných běd,

já žebrák byl – v mé žití bědné

však ona vlila cenu, svit –

snad aby měla chvíle jedné

mě aspoň o co připravit!...