Ať jakákoli pouta dal mi svět.

Ať jakákoli pouta dal mi svět,

má duše pro všecko přec lásku chová;

a pro svou vlast mám nádherný v ní květ

jak nevadnoucí růže purpurová.

Až nezbude však nic, co rád bych měl,

a nic, co dal bych milým pro potěchu,

pak jako zpěvný pták bych umřít chtěl

v své země náručí a v lesa mechu.