AŤ LEŽÍ!

Ať leží třeba ještě sníh

na stráni i na spícím luhu,

přec v zlatých slunce paprscích

juž vítám kvetoucích niv duhu

a slyším zvonit ptačí smích.

Nechť jeden štěbot v závějích

se tulí vrabčáci druh k druhu

a diamanty na větvích

ať leží!

Však brzy v slzných krůpějích

ty skanou, listí sedne v kruhu

na haluz, rolník sáhne k pluhu.

Tak v jaro věčné patřím tich

a stáří sníh na vlasech mých

ať leží!