Ať přijde temno v budoucnu kdysi

Ať přijde temno v budoucnu kdysi

do našich cest,

dnes tichá noc nám nad hlavou visí,

plna je hvězd.

Proč hleděl v zimu, jaro když posud

touží se pnout,

sotva nás oba přivedl osud

v společný kout.

Až mojí láskou znavena jednou

odejdeš v dál,

v nocích až dlouhých hvězdy nám zblednou,

pak přijde žal.

Dnes, duše moje, máme se rádi,

stále a víc,

teplý jas touhy, tichý zpěv mládí

bije nám vstříc.

Dnes jdeme krajem, prostý jenž stínů

ve slunci vzplál,

oba si štěstí neseme v klínu –

nač ptát se dál.

Ať přijde večer; my zřeli z jitra

duše své kvést;

zbude přec do tmy na dně nám nitra

tušení hvězd.