Ať rostou temnoty, zhasněte svíce,

Ať rostou temnoty, zhasněte svíce,

chcem slunce jediné ať plá – nic více,

pryč kalná světla! je nenechte dýmat

v ty věčné obzory plamenných klimat.

Ať září v upřená k Západu líce;

své oči zavřené, sny věštců sníce,

se zdáme uprostřed víru zde dřímat,

však uvnitř cítíme požáry vznímat.

Jdem, slepci na pohled, ve kruhu spjatém

tím sluncem vedeni, ne ruky hmatem;

zde vesny nezříme na nivách svadat

a těžké půlnoci přes hlavy padat:

hrá úsměv v tváři a noha se smýká

dál za ním, přes rakví zborcená víka.