AŤ TO BYLO...

Ať to bylo cokoli,

všecko přejde, přebolí,

každá rána zacelí se

jak ta brázda na poli.

Ale z všeho na konec

něco v srdci zbude přec,

po pohřbu to v síni vůně

věnců hřbitovních a svěc.

Do srdce to napadá,

leta se to ukládá,

tichým smutkem, divným steskem

duši nám to opřádá.

Že když dávno za námi

bolest je i s mukami,

úsměv náš jak zář, jež kmitá

podzimními mlhami.