Ať vesna ťuká...

By Beneš Grünwald

Ať vesna ťuká ptačím zobáčkem

mi do oken, jež jasem prosyceny,

sen tužby nové klíčí v srdci mém

a pocit divný, velký, bezejmený,

jak červánky když planou přede dnem.

Ó vesno se svým sladkodyšným snem,

proč dřív už v mé jsi nezalétla stěny?

Pryč dumy s čela, žít chci v jase tvém –

ať vesna ťuká!

Leč sen ten sníti sám by bylo zlem,

ten sen tak sladký a tak utěšený,

jej těžko sdílným nezraditi rtem –

tož proto také v okno za rohem

ať vesna ťuká!