AŤ ZÁŘÍ!

U cesty zkvetl petrklíč –

a mne hned pojal krutý chtíč

utrhnout kvítko zlaté. –

„Ó nech mne tady ještě stát,

nech na poutníky se mne smát

a hlásat jaro vzňaté!“

„Jdi kousek hlouběj na louku

a najdeš svému klobouku

mých bratrů toužné davy!“ –

I nechal jsem jej dále kvést,

ať hlásá lidem jara zvěsť

a úsměvem je zdraví!