AŤ ŽEBRÁ TŘEBA!

Hle, všude, všude před očima

se žito vlní do daleka,

jak cudnost hrdá stojí zpříma,

zvědavě na svou kosu čeká.

Změť klasů slehlých teskně jímá

tvé zraky časem – postel měkká,

kam klesla perutěma mdlýma

kdys láska, jež se světla leká.

A jak by rostlo obilí

pro všecky – život tvořili

zde lidé vášní opilí.

Ať pak ten život žebrá třeba

i o tu malou skyvu chleba,

co ji zde tělem zničili...