AŤ ŽIJE SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE!

Mně hřměla hlavou báseň s divým průvodem:

tisíců proletářů prudkým pochodem. –

Vše marno.... V duši zbyla disharmonie.

Ať žije sociální demokracie!

Zmizela romantika z dob komuny.

Lid má teď v parlamentech svoje tribuny.

Na ministra to přived’ soudruh z Francie!

Ať žije sociální demokracie!

Lid dělný zápasí na schůzi, v redakci

za potlesk bursiánů proti reakci.

Volnost, jíž neznáme, vždy v nebezpečí je!

Ať žije sociální demokracie!

Stát chápe sociální úkoly. K posledu

bude mít každý otrok svůj krajíc k obědu!

– A světa běh dle Marxe beztak jistý je – –

Ať žije sociální demokracie!

Je třeba resignaci tiché navykat.

Již nezavlaje modrá bluza s barikád...

Vše marno... V duši zbyla disharmonie.

Ať žije sociální demokracie!