Atheista.

Ty ubožáku, atheisto,

Ty nevěříš, co nad vše jisto,

že světů tvůrcem jest Pán Bůh?

Ty nevíš, že „lhář od počátku“

jest původcem všech v lidstvu zmatků,

jenž kazí duším zrak a sluch?

On zlovolně ten obraz ruší,

jejž Bůh dal Tobě v moudrou duši,

bys v Něm a pro Něj ctnostně žil;

Bůh podřídil Ti všechny tvory

a Tobě v moc dal moře, hory,

bys rozumným jich pánem byl.

Bůh Syn dal lidstvu svíci jasnou,

Své Církvi svěřil pravdu spasnou,

by zlý duch nesveď v bludy nás;

Ty přece halíš v temné mraky

tak zarputile svoje zraky

a nechceš vnímat Církve hlas?

Jest pohled na Tě věru tklivý,

Ty nezříš ani stálé divy,

jež v přírodě Své činí Pán;

znáš miliony zvířat, květů,

zříš cesty nesčíslných světů;

věz, v nebi Tvůrce Svůj má stan.

Tys za dřímoty černé noci

se’s octnul v pasti škůdné moci

a zabloudil jsi v temnosti;

i vzchop se rychle, atheisto,

Tys zvolil sobě hadí místo;

pros, Bůh Tě z něho vyprostí.

Tvůj duch buď navždy pravdou zmlazen,

že nevěrcem muž’ být jen blázen,*)

a z hříchů svých se žalně kaj;

stůj nepodvratně v pravdě Boží

jsa zdráv i na svém smrtném loži,

a samospasnou víru haj.