ATHĚŇANKA S LABUTÍ.

Noc attická se snáší s oblohy,

po černých vodách labuť bílá plyne,

v mé duši křísí smělé mátohy

v rozkoši žhavé, plazivé a líné.

Jak hrdě labuť bílá hlavu zvedá,

zrak zavírám a prchám do snů sfér.

Mně zdá se, že jsem zamyšlená Leda,

že v labuti je vtělen Juppiter.

Vlas hyacinthový vstříc rozpustím,

jak acháty v tůň pramen jeho skane,

o velké lásce Olympana sním,

vždy smířené a věčně rozhněvané...

Již cítím v sobě pohyb labutí!...

Vítězný výkřik tisícerých jasů!

Je ve mně Bůh v rozkoše dotknutí, –

duch Hellady, jenž oplodňuje krásu.