AUGUSTA.

Dnes v žalář můj – buď Pánu za to vděk –

jak jasný zazářil by paprsek.

Kdo jsi, ó, paní, jaký divný cit

sem přivádí tě v chlad a mrtvý klid?

Již dlouho nevstoupil sem ve dveře

kdo jiný mimo kroky žoldnéře.

Ty’s přišla ke mně jako bílý zjev,

měj díky, paní, vlídný za úsměv.

A plyne čas a za dnem vstává den,

já stále čekám mdlý a odsouzen,

jen hlasy rozptýlené bratří mých

mně časem buší do zdí žalářních,

hlas bratří, strádajících ve víře,

jichž touha marně volá pastýře.

Však trpím rád – Pán Ježíš v mukách pněl –

a odpouštím, když laje nepřítel,

jen po svých bratřích teskním potají,

těch, kteří trpí, kteří čekají

a duchem lásky, ctnosti spojeni

doufají svého v Kristu spasení.

Buď pozdravena, dobrá paní ctná,

ty’s jako záře přišla milostná...