Austrii.

Ó, ty naše slávosvětlá máti,

se slzami patří syni tví

nejlepější klénoty ti rváti

rozčeřených půtkou kadeří.

Upadla jsi v osidla svých soků

ověnčená kvítím oběti,

v ňáder zklaných nejbujnějším toku

zoufale tě vidím úpěti.

Hle, tys důvěřiva v ošemetnou

nepřátel ses náruč sklonila

a jich zrádná dýka hruď ti květnou

srdce tvého krví zronila.

A ti, pro které jsi vytasila

plamenné své pomsty zbraň,

pro které jsi krev svých synů lila,

odstrčili tonoucí tvou dlaň.

Aj, tu k oné schýlila se’s moci,