Auto-da-fé.

„Přeješ si vidět svou duši?“

řekl mi shrbený stařec,

nadzvednuv oponu noci –

V dáli na pahorku plála

hranice v krvavé záři,

vysoko šlehajíc k nebi...

A v černých kotoučích dýmu

zmírala zářící žena.

A sny mé křepčily kolem,

pěly své rouhavé písně,

trhaly kleštěmi ňadra,

mrskaly dutkami tělo,

že z hrudi vyprýštil pramen – –

A svoje touhy jsem spatřil

spoutané na zemi ležet

s výrazem zoufalství v tváři,

a temné tympany zněly

tak teskně, jakoby lkaly

tou němou, příšernou nocí.