AUTOMAT.

Když tak slyším někdy hrát

rozvrzaný automat,

utíkám pryč s velkým chvatem,

bojím se, že automatem

mohl bych se také stát.

Automate, přestaň hrát,

přestaň nervy v těle rvát,

zvuk tvůj rozbolaví duši,

a proto se mě vždy hnusí,

že jej chrlí automat.

V koutečku je zvyklý stát,

za pěťák se umí smát

poházen je prachem, blátem

a vše snáší v klidu svatém

– nu vždyť jest to automat.

Když tak slyším někdy lkát

rozladěný automat,

třeba obalen byl v zlatě,

vzdychnu: Oh, ty automate,

nechtěl bych se tebou stát.