Ave Maria.

Rytíř Kolda, statný rek,

s kýmkoli se mužně stek’

v boji za vlast, víru, statky;

ale potřev nepřítele

neotálel volat vřele

Matce Boží v pozdrav sladký

Ave Maria.

Rytíř Kolda, mokrý brat,

uměl hrdlo zvlažovat,

až mu v očích jiskry hrály;

leč i když měl těžší hlavu,

zvonu svatém při pozdravu

jal se modlit rozeplálý

Ave Maria.

Rytíř Kolda, prchlý druh,

láti znal, až brněl sluch

a vše kolem hrůzou mřelo;

ale když se vyhromoval

a zas pokoj v srdci choval,

dojemně mu ze rtů znělo

Ave Maria.

Rytíř Kolda v půtce pad’

a než skonal, na svůj hrad

poslal víry pro útěchu;

nedočkal však těla Páně,

smrtný pot mu zalil skráně

a jen šeptl v sledním vzdechu

Ave Maria.

A když Koldu pohřbili,

na mohyle spatřili

velký div den druhý ráno –

lilie z ní vypučela,

vykvetla a skvěle měla

v běl všech lístků zlatem psáno

Ave Maria.