Averroes.

Ta síla hmoty, z Lukrece jež spadla

do tůně věků, novou jiskrou vzplála

v tvé moudrosti a na pochod se dala

a v mladých vděkem Epikura zmládla.

Ve stínu kříže dost již dlouho vadla,

však důvěra když v sebe v lidstvu malá

tu jak sloup žhavý na rozcestí stála,

zříc klidně budoucnosti do zrcadla.

Tvé dílo papež proklel, kalif spálil,

však jiskry z něho rozlétly se prudce,

až nový věk jich číš zas lidskou nalil.

Zdeptána hmota vítězící vstala,

jí v patách lvice probuzená řvala,

kdys skepse slula – a dnes revoluce!