AŽ BUDE SKONČENO

Až bude vyrčeno to slovo poslední,

až zcela setmí se, neb znovu rozední,

až bude skončeno a nic už v zápětí, –

se země nepůjdu, – jen z lidské paměti.

To ucho bez slechu, ty oči bez vidu,

ty ruce bez hnutí, to čelo v poklidu: –

chvilku jen vzpomene kdos ještě na jméno,

a bude vyrčeno a bude skončeno.

„Zamžené dálavy, hvězdnaté výšiny!“–

Doufají, zoufají... nic neví jediný.

Země se přichýlí, – zas matka, – k dítěti:

se země nepůjdu, jen z lidské paměti.