AŽ BUDEŠ MILOVAT...

Je žití triumf a je žití cena,

leč peklem nikdy neprovází žena,

jen smutný básník ponurý a krutý;

a jdeš-li peklem, jdeš-li bojů znojem,

ó neber si, nechť zmítán nepokojem,

ten zázrak boží, oblak nadechnutý.

Neb ničím není žena v muky místě.

Ó nevěř, dí-li: „miluji tě čistě!“

neb tato pravda jenom v ráji platí.

Jdi peklem sám, když vůdce nikde není,

v těch sirných plamenech, v té výhně vření

jen sám, jen sám si můžeš sílu dáti.

Je jenom osamělý silný vždycky.

A slyšíš-li hlas ženy melodický,

jdi mimo s úsměvem a rci jí tiše:

„Až jednou, drahá, po té bouřné změti

mne můžeš rájem božím provázeti,

kde křehkých květin zářná kyne říše.“