AŽ BUDEŠ MOJÍ ŽENOU...

Až osud dá, a budeš mojí ženou,

chci ve Tvých stopách tichým stínem jít,

zřít hlavu Tvoji k hrudi nachýlenou

a motýlem se kol Tvých skrání chvít.

Tvé cesty rovnat, palmy klásti na ně

a k nohám Tvým lít vonné oleje,

a stihat každou myšlenku Tvé skráně

i cit, jenž pod brvou se zaskvěje.

Zřít, nad hlavami nám jak rozletěly

se tiché holubice, snové Tví –

a v duše Tvojí listech sněžné běli

číst naší lásky blahé poselství.

A při té četbě navždy zapomníti

dnů minulosti svojí prokleté –

a trhat jenom liliové kvítí,

jež z každé Tvojí stopy vykvete!...