AŽ DNES USNEŠ...

Až dnes usneš v loktech mých,

bude se ti zdát,

že spíš se mnou v liliích

a že tě mám rád,

že se k tobě něžně shýbám,

že tě hladím, že tě líbám,

jak bych ti chtěl duši z těla

na vždy vylíbat.

Zachvěješ se jako květ,

na nějž vánek sáh',

dáš mi oči, dáš mi ret,

dáš mi lící nach,

zahoří tvé něžné prsy,

jako kamelií trsy,

aby daly žíznícímu

nápoj, po němž prah'.

Proměníš se v lásky číš,

z níž lze život pít,

rozkoší ji naplníš,

schopna dát i vzít

všechno štěstí, všechna přání

v slavné chvíli milování,

připravena znovu číši

po kraj naplnit.