Až do houštin temnošera

Až do houštin temnošera

letí z dálky zvonů hlas,

poledne už, ticho všade,

a do ňader hloub se krade

netušená radosť zas.

Napoj se, o srdce moje,

milých tonů souzvukem,

napoj se, a před svým skonem

hlahol jasným jitřním zvonem

písně v milou rodnou zem.