AŽ...

Až růže rozkvetou a angrešt bude zralý,

až sněhy roztají, jež nás tu zapadaly,

až řadu koncertů zahájí sedmihlásek,

až z polí ozve se hlas vábný: „pět peněz“,

až něžný koniklec stráň ozdobí i les,

až svábí jahoda sbor dětí v houště pasek –

pak koupím ovcí pár, ač stačí-li má kapsa

a snad se zmohu pak i ovčáckého na psa

a s flétnou rozeschlou, po otcích poděděnou,

vždy půjdu ovce pást, až vzejde Hélios

jsa oděn v širák jen a v halenu a bos

a habrů koruny mi vlídný domov sklenou.

A v jiné ovzduší, antické do selanky

se zvolna přesunu – tu mluvit budu s vánky,

tu jásat s bystřinou a tu bouřiti s větry;

tlum bílých beránků pohostí vlídně step,

já budu pískat jim a jísti černý chléb

a dělat ovčí sýr – a psáti hexametry.