Až já budu v hrobě spát.

Až já budu v hrobě spát,

žaté stéblo klasu,

nebudu už pranic dbát

nečasu a času;

nikdo již, ať nerad, rád,

nezkřiví mi vlasu

Až já budu v hrobě spát,

nebudu to vědět,

když tam v zimě bude vát,

z jara ptáče sedět,

nebo, kdo mne míval rád,

ve smutku tam hledět.

Až já budu v hrobě spát,

bude po starosti,

nebudou se sny mi zdát

zlé, ni o radosti;

a ta tráva napořád

bude rost a rosti.