Až jednou, hochu, shledáme se zas,

Až jednou, hochu, shledáme se zas,

tak jednou po letech – co řekneme si?

Až vrásky budem mít a bílý vlas

a upomínku v hloubi duše kdesi?

Nic nezkalí té chvíle čistý jas,

a vzpomínka nás žádná nevyděsí,

jen oči planout budou clonou řas,

když opět ruku klidně podáme si...

Tak klidně, hochu, vyjdeme si vstříc...

A hrdě zářit budou naše čela –

snad vědět nebudem, co sobě říc’,

ač duše jednou tolik vytrpěla!